Aktuální číslo - Připravovaná - Archiv
Připravovaná čísla - výzvy
Literární archiv č. 56/2024
Třetí prostor české literatury
VÝZVA pro badatelskou veřejnost / Call for Papers in English Below
Ještě v 18. století nebyla čeština pro české písemnictví exkluzivním jazykem, což se začalo měnit v průběhu první poloviny 19. století. V jeho druhé polovině se „správná“ čeština a vlastenecký obsah staly měřítkem příslušnosti k české literatuře a hodnocení literárního díla. Až česká moderna se znovu rozhlédla přes hranice českého jazyka a literatury. Otázku, co je ještě česká literatura, klade zpoza hranice tzv. literatura exilová a migrační. Autoři exilové literatury přitom ještě češtinu zpravidla užívají jako literární jazyk a obracejí se tak jak k exilové komunitě první generace, již někdy jazykově i jinak portrétují (Josef Škvorecký, Jan Novák), tak k publiku v zemi, z níž emigrovali nebo byli vyhoštěni. V době komunistického Československa se tak postupně etablovala trojdomost české literatury, tedy literatura oficiální, samizdatová a exilová.
Část exilových autorů – jako Milan Kundera nebo Jiří Gruša – nicméně posléze změnila svůj literární jazyk. Spolu s tím se změnili i jejich modeloví čtenáři, primární publikum. Přechodem z „malého“ do „velkého“ jazyka se – v rámci frankofonního či středoevropského kulturního prostoru – stali autory transnacionálními, světovými. Zmíněný jazykový posun ovšem nebyl spjat jen se změnou v adresování a cirkulaci literárních textů čili sociologii literatury, ale i změnami v estetice jejich děl. Jiří Gruša například ve svých básnických dílech vytváří svébytný literární jazyk, v němž se struktury a metafory vychozího jazyka (češtiny) materializují ve slovech cílového jazyka (němčiny). Libuše Moníková svůj německý literární jazyk hybridizuje mj. i střídáním kódů (jazyků), jímž „na literárním pomezí“ (D. Pfeiferová) ožívá významová nejistota i hybridita moderního světa.
Vedle autorů, kteří odešli do exilu, v němž našli nový „domov ve slově“ (R. Cornejo), existuje celá řada autorů druhé migrační generace, pro něž je jazykový a kulturní posun součástí jejich biografie, zatímco východiskem jejich literárního jazyka je jazyk země, v níž se narodili nebo v níž vyrostli. Zvlášť výrazně zastoupeni jsou tito autoři ve středoevropském prostoru, např. Michael Stavarič a Stanislav Struhar v Rakousku, Katja Fusek ve Švýcarsku nebo Maxim Biller v Německu. Posun mezi češtinou a němčinou či „malým“ a „velkým“ jazykem má přitom v literárních a kulturních tradicích středoevropského prostoru i dimenzi postkoloniální. S podobnými autory se lze ovšem setkat i jinde. Například východiskem literárního jazyka Marka Slouky nebo Josepha Hurky je angličtina.
Dříve byli tzv. migrační autoři odsouváni na periferii literatur, k jejichž literárnímu jazyku se přihlásili. V zemi svého původu, k jehož kulturnímu dědictví se ve svých dílech vztahují, byli
a zčásti i zůstávají prakticky neznámí. Někdy na to reagují odmítáním. Například Maxim Biller, který vyrůstal v Československu a – po emigraci své rusofonní židovské rodiny – v Německu a jenž ve svých dílech střídá němčinu a češtinu a odkazuje na českou literaturu a kulturu, se vidí „jednou jako německý, jindy jako židovský autor“, který nakonec nepatří nikam (M. Nekula). Dnes se naopak díla tzv. migrační literatury dostávají do centra literárního dění „velkých“ evropských literatur, z nichž svou transkulturalitou pronikají do literatury světové. To jistě nějak souvisí i s demografickou proměnou společnosti, více ale s jejich charakteristickou poetikou, která oslovuje čtenáře a o niž jde i v tomto tematickém čísle.
To si klade otázku formování tzv. třetího prostoru (H. Bhabha) v literatuře mj. prostřednictvím hybridizace literárního jazyka a literárních postav a jejich charakteristik nebo poetikou narativního střídání mezi tady a tam, v jejichž prolínání se dekonstruuje přítomný i minulý časoprostor a artikuluje třetí prostor mimo tyto na sebe vztažené světy. Tuto otázku si přitom plánované číslo klade na příkladu děl migrační literatury, jež lze tematicky a/nebo hybridním literárním jazykem vztáhnout k českému prostoru. Spolu s tím si klade i otázku, do jaké míry tato díla a jejich autoři na literárním pomezí představují třetí prostor české literatury.
Anotace příspěvků (studií nebo edic) v rozsahu 500–1 500 znaků, jež tematicky zapadají do naznačeného literárního meziprostoru a které si kladou naznačené otázky, se příjímají v češtině, slovenštině, němčině, angličtině nebo francouzštině do 15. června 2022. Vyhodnocení anotací proběhne do 15. srpna 2022. Odevzdání vybraných příspěvků v jednom z uvedených jazyků v max. rozsahu 30 normostran spolu se stručným resumé a klíčovými slovy se očekává do 30. června 2023. Přijaté německé, anglické a francouzské příspěvky budou přeloženy do češtiny. Číslo vyjde v průběhu první poloviny roku 2024. Adresy pro zaslání anotací: marek.nekula@ur.de a sudzinova@pamatnik-np.cz.
Externí editor: prof. Pavel Nekula (Univerzita v Řezně): marek.nekula@ur.de.
The Third Space of Czech Literature
56th (thematic) issue of the annual Literární archiv (Literary Archive) for 2024
Guest Editor: Marek Nekula (University of Regensburg)
Editor-in-Chief: Tereza Sudzinová
As recently as the eighteenth century, Czech literature was not written exclusively in Czech. This began to change in the first half of the nineteenth century. During the second half of the nineteenth century, “proper” Czech and patriotic content became the gauge for evaluating and determining whether literary works were part of Czech literature. It was not until Czech modernism that Czech literature once again more frequently looked beyond Czech and Czech literature’s boundaries. So-called exile and migration literature give cause to question what Czech literature is beyond national borders. The authors of exile literature still chose Czech for their literary work, thus addressing both the first-generation exile community, which they sometimes represent linguistically and otherwise (Josef Škvorecký, Jan Novák), as well as readers in the country from which the authors emigrated or were expelled. Thus, during the communist period, the trinity of Czech literature, official, samizdat and exile literature, gradually became established in Czechoslovakia and beyond.
Some exiled authors, such as Milan Kundera or Jiří Gruša, however, eventually began writing literature in a different language. In addition, their model readers, i.e., their primary audience, also changed. By moving from a “minor” to a “major” language, they became transnational, world authors, rising from Francophone or Central European cultural space. Theaforementioned linguistic shift was not, however, only linked to a change in addressing and circulating literary texts, i.e., to the sociology of literature, but also to changes in their literature’s aesthetics. For example, Jiří Gruša creates a distinctive literary language in his poetic works, in which the structures and metaphors of the source language (Czech) materialize in the words of the target language (German). Libuše Moníková hybridizes her German literary language by, among other things, changing codes (languages), thanks to which the uncertainty of meaning and hybridity of the modern world comes to life “on the literary border” (D. Pfeiferová).
In addition to authors who have gone into exile, where they have found a new “home in the word” (R. Cornejo), there are many second-generation migrant authors for whom the linguistic and cultural shift is part of their biography, while the starting point of their literary language is the language of the country in which they were born or grew up. These authors are particularly abundant in Central Europe, for example Michael Stavarič and Stanislav Struhar in Austria, Katja Fusek in Switzerland or Maxim Biller in Germany. The shift from Czech to German, or from “minor” to “major” language, also takes on a postcolonial dimension in the literary and cultural traditions of Central Europe, although similar authors can be encountered elsewhere. For example, the starting point of the literary language of Mark Slouka or Joseph Hurka is English.
So-called migrant authors were previously relegated to the periphery of the literatures whose literary language they claimed. In the country of their origin, whose cultural heritage they refer to in their works, they were and remain virtually unknown. Sometimes they react to this with rejection. For example, Maxim Biller, who was born in Czechoslovakia and grew up in Germany after the emigration of his Russian-speaking Jewish family, alternates between German and Czech in his works, referring also to Czech literature and culture. However, he sees himself “sometimes as a German, sometimes as a Jewish author” who ultimately belongs nowhere (M. Nekula). On the other hand, today, works of so-called migrant literature are at the center of the literary scene of “major” European literatures, from where they enter world literature by way of their transculturalism. While this is certainly in some way related to the demographic transformation of society, it is more closely tied to these works’ characteristic poetics, which appeal to the reader and are also the subject of this thematic issue.
This issue asks the question of the formation of the so-called third space (H. Bhabha) in literature, among other things, through the hybridization of literary language and literary characters and their characteristics, or the poetics of narrative alternation here and there, in the intersection of which present and past space-time is deconstructed and a third space beyond these interconnected worlds is articulated. The planned issue poses this question in regard to migration literature related to Czech space in terms of theme and/or hybrid literary language. In addition, it examines to what extent these works and their authors on the literary border represent a third space in Czech literature.
Abstracts (studies or editions) of between 500 and 1,500 characters that thematically fit into the outlined literary interspace and address the proposed questions will be accepted in Czech, Slovak, German, English or French until June 15, 2022. Notification of acceptance of submitted proposals will be given by August 15, 2022. Submission of accepted papers in one of the aforementioned languages and no more than 30 standard pages (1 page = 1800 characters) in length, together with a brief abstract and keywords, is expected by June 30, 2023. Accepted German, English and French contributions will be translated into Czech. The issue will be published during the first half of 2024.
Abstracts should be submitted by email to the following addresses: marek.nekula@ur.de and sudzinova@pamatnik-np.cz.
Literární archiv č. 57/2025
České centrum Mezinárodního PEN klubu
Vyjde u příležitosti 100. výročí jeho založení v pražské kavárně Louvre.
VÝZVA pro badatelskou veřejnost
Dosavadní knižní práce věnované Českému centru Mezinárodního PEN klubu mají primárně přehledovou povahu: historickou rekapitulaci vzniku této významné kulturní instituce a jejího fungování v meziválečném období podala práce Petry Krátké Český PEN-klub v letech 1925–1938 (2003), v širším časovém záběru na ni později navázala obrazová publikace Vladimíra Křivánka Svědomí slova. Český PEN klub v proměnách doby (2016).
Cílem připravovaného čísla sborníku Literární archiv je zaměřit se na dosud opomíjená či pouze obecně zmiňovaná témata a oblasti aktivit českého PEN klubu. Prakticky nezpracována zůstává například základní otázka sepjetí jeho činnosti s prioritami dobové kulturní politiky, jež je v praktické rovině provázána se vztahy s příslušnými státními úřady (kancelář prezidenta republiky, ministerstvo zahraničí, v pozdějších dobách ministerstvo kultury ad.) a zasahuje i do oblasti praktického zajištění provozu – forem financování klubu, subvencování jeho dílčích rozmanitých aktivit. Z hlediska vývoje a ustalování členské základny se zejména pro meziválečné období nabízejí problémové okruhy zapojení německy, slovensky, maďarsky, ukrajinsky a rusky píšících spisovatelů a intelektuálů do činnosti PEN klubu. Detailněji by měly být prozkoumány také iniciativy spojené s poskytováním azylu nacismem pronásledovaným německým intelektuálům, fungování spolku v období nacistické okupace či v době anglického exilu. Vítány budou dále příspěvky zaměřené na kontakty české pobočky s londýnským ústředím či jinými zahraničními centry, účasti na světových kongresech Mezinárodního PEN klubu či pořadatelskou roli spolku při pražských kongresech v letech 1938 a 1994. Nedostatečnou měrou zůstávají probádány i vazby PEN klubu na příbuzné instituce typu Syndikát českých spisovatelů, Svaz československých/českých spisovatelů, Český literární fond, Společnost pro vědy a umění či Obec spisovatelů, případně poúnorové aktivity Střediska spisovatelů v exilu při Mezinárodním PEN klubu a rovněž protesty zahraničních center vůči komunistické cenzuře či pomoc těchto organizací českým spisovatelům.
V průběhu necelých sta let se České centrum Mezinárodního PEN klubu věnovalo bohaté přednáškové či ediční činnosti a například i oceňování významných osobností literární a intelektuální scény, k nimž patří udělování Cen Karla Čapka a PEN klubu. Redakce uvítá také materiálově zaměřené příspěvky o těchto klíčových aktivitách.
Do připravovaného čísla sborníku je rovněž zvažováno zařazení bloku informačně přínosných (optimálně pramenně orientovaných) příspěvků věnovaných vybraným osobnostem, jež se na činnosti Českého centra Mezinárodního PEN klubu v různých etapách jeho existence význačně podílely. V obecné rovině nedostatečně zmapovanou historickou etapu pak představuje PEN klub po roce 1989.
Bohatou materiálovou základnu k dalšímu bádání mohou kromě dobového tisku či informací z dalších médií nabídnout mj. fondy Literárního archivu PNP/ML, zejména doplňovaný spolkový archiv PEN klubu s materiály od jeho založení či osobní fondy jednotlivých předsedů, členů výborů i dalších aktivních členů (Karel Čapek, Otokar Fischer, Viktor Fischl, Josef Hiršal – Bohumila Grögerová, Adolf Hoffmeister, Marta Kadlečíková, Vladimír Karfík, František Khol, František Langer, Jiří Mucha, Václav Tille, Anna Maria Tilschová, Otakar Vočadlo ad.).
Krátké anotace navrhovaných příspěvků zasílejte do 31. 8. 2023 redaktorce sborníku Tereze Sudzinové: sudzinova@pamatnik-np.cz. Vlastní texty v rozsahu max. 30 normostran společně se stručným resumé a klíčovými slovy v češtině pak posílejte rovněž na uvedený e-mail do 30. 6. 2024.
Editorka: Tereza Sudzinová (PNP).
Literární archiv č. 58/2026
Česká science fiction mezi ideálem a ideologií
VÝZVA pro badatelskou veřejnost
Žánr science fiction nacházel místo v dějinách české literatury obtížně, ostatně stejně jako další formy populární literatury. Sledována byla často jen jeho výjimečná díla nezřídka přesahující žánrové hranice, např. texty Karla Čapka či Jana Weisse. Literárněvědné bádání pak začalo populární literatuře věnovat soustavnější pozornost teprve s významným časovým odstupem, mimo jiné v souvislosti s oživením zájmu o sociální a kulturní kontexty literární komunikace.
Název Česká science fiction mezi ideálem a ideologií upozorňuje na jednu možnou osu bádání: linii od ideálu (individuálně konstruovaných utopických představ o společnosti zítřka) po ideologii (homogenní soubor rysů budoucí společnosti odpovídající komunistické doktríně). Přijímány budou ovšem i texty mimo tuto naznačenou linii, např. profily sci-fi spisovatelů dříve přehlížených, dosud podrobněji neprobádaných nebo autorů, jejichž těžiště tvorby leží mimo jmenovaný žánr. Vítány budou i příspěvky věnované širším teoretickým východiskům, vydavatelským praktikám či dějinám recepce žánru. Vyloučeny nejsou ani historické sondy do dobové vizuální kultury a ilustrace, pakliže budou spojené s literaturou. Z koncepčních a prostorových důvodů se však číslo sborníku zaměří pouze na science fiction, nikoli na široce pojatou fantastickou prózu či žánrovou fantasy literaturu.
Vhodným zdrojem pro studie nebo edice jsou fondy Literárního archivu PNP, často dosud málo vytěžené, zejména spisovatelů mimo hlavní literární proud. Najdeme zde materiály autorů, kteří psali sci-fi příležitostně (např. Egon Bondy, Ladislav Fuks, Rudolf Těsnohlídek, Emil Vachek), i těch, kteří se k žánru vraceli častěji (Karel Čapek, Ludmila Freiová, Karel Hloucha, Jan Weiss aj.).
Namátkou uvádíme některá témata, která by stála za zpracování: proměny recepce science fiction v českém prostředí, utopické či antiutopické myšlení a modernita, oslava či kritika pokroku v meziválečné české sci-fi, regulace publikování sci-fi a cenzura po roce 1948, komunistická ideologie v české sci-fi, politické jinotaje a alegorie v české sci-fi, čtenářská recepce sci-fi v Československu, sci-fi v dobové literární kritice, prosazování sci-fi žánru v nakladatelské praxi období normalizace, domácí sci-fi a underground, česká sci-fi ve světle feministické kritiky.
Anotace navrhovaných příspěvků posílejte do 31. 8. 2024 editorovi čísla Ivanu Adamovičovi na mail ivan.adamovic@email.cz. Vlastní texty v rozsahu max. 30 normostran společně se stručným resumé a klíčovými slovy v češtině pak posílejte na uvedený e-mail do 30. 6. 2025.
Editor: Ivan Adamovič (PNP).